Tropická bouře udeřila tvrdě a nečekaně a peklo, které rozpoutala, pohltilo mnohé, kteří toho dne, místo zdobení vánočního stromečku, zkřížili její divokou cestu. Poryvy zuřivých turbulencí pohazovaly neovladatelným letadlem FedExu jako bezmocnou, sténající rakví, která se řítila skučícím živlem k zběsile našlehané mořské hladině. Navigační přístroje zešílely, řev motorů, vytočených na nejvyšší tah, se utápěl v jekotu vichřice, která tlačila neovladatelný stroj stále blíž zpěněným hřebenům hladových vln. Pak se první chapadlo bičované hladiny hladově dotklo trupu a od této chvíle již nebylo cesty zpět! Průlet do pekla a nicoty byl hřmotný a hladký jako rána z milosti a skončil v zalykavém přívalu slané tříště, jež zadusila poslední výkřiky mužů, které v tom okamžiku uhasínajícího vědomí zněly jako marný signál nevyslyšeného "may day". A pak se jizva v rozbouřené hladině zavřela a stín potápějícího se letounu začal zvolna splývat s tmou hlubiny, která tiše pozřela slabý záchvěv jejich křehkých životů. Jenomže...

- Jak je důležité obstarat si něco na nohy (štrapáční trosečnické botky lze vyříznout např. z kusu kůže ulovené divoké kozy, podle chodidla s přesahem asi deset centimetrů, okraji protáhnout řemínek a zavázat. V případě nouze lze nohy obalit kůrou nebo omotat látkou a obvázat), jak to také Chuck po bolestivé zkušenosti fofrem udělal.

- Jak sežrat kraba (ukroutit klepeta a nohy, tlakem palců od ocasní chlopně nahoru odstranit žaludek, vytáhnout žábry a poživatelný zbytek požít). Chuckova počáteční technika porcování korýše byla na draka. A tak to bylo zpočátku se vším. Tak ubíhal čas a po čtyřech letech se ze systémového inženýra FedExu stal profesionální trosečník, který už je schopen postavit vor a vydat se proti přílivové vlně, za kterou ho čeká téměř jistá, osamělá smrt uprostřed slaných vodních spoust a možná také slabý záblesk naděje, že přece jen dopluje zpátky domů, do Tennessee.

Znovu se sešli. Vítězný oscarový tandem z Forresta Gumpa Zemeckis-Hanks se tentokrát vydal do klasického žánru trosečnických dramat, aby z něj ovšem vydoloval víc nežli jen další odvar filmově provařené Defoeovy klasiky či plakátovou mutaci další idylické Modré laguny. Nezajímají je ani vděčné, spektakulární deviace ostrovních trosečníků, jak je známe z Pána much či dobrovolných zajatců Pláže. Tenhle trosečnický příběh má totiž prolog a epilog, jež mu dávají širší kontext a zasazují jej i do zalidněného člověčího společenství, v němž je tak snadné ztroskotat, aniž si toho včas všimneme. A tak se musí Zemeckisův "Robinson" Chuck Nolan stát skutečným Trosečníkem, aby posunul hierarchii svých hodnot a pochopil, že život je jedna velká křižovatka, jež v každém okamžiku nabízí vždy několik možností. A člověk do ní vstupuje, aby uplatnil své právo volby!

Scenárista William Broyles, Jr. ale nekomponuje tuhle story jako prvoplánovou, didaktickou bajku s poučením (typu Kida), ale jako dramatický spektákl, v němž si užijí ti, kteří primárně přišli na dobrodružný příběh, i ti, kteří z něj chtějí odečíst i něco o člověku, jenž hledá stále obtížněji pevné body v tomto svižně ubíhajícím světě. Na své si ale přijdou i ti, kteří se chtějí dozvědět, jak se trhá nemocný zub pomocí šutru a brusle (od doby Maratonce zřejmě nejsilnější "zubařská" filmová kreace). Tradičního Pátka tu nahrazuje vstřícně mlčící "kámoš", volejbalový míč Wilson (na nějž Chuck domaloval vlastní krví nehybnou tvář), jenž trpělivě sleduje jeho snažení a uspokojuje jeho potřebu s někým si čas od času pokecat. Trosečník totiž rozhodně není umluvený film a lze v něm najít pasáže, kde více jak dvacet minut nepadne slovo. Ani Alan Silvestri tu marnotratně neplýtvá hudebními motivy a podkresy, které po počátečním armádním chorálu na Rudém náměstí postupně umlkají a jejichž vplynutí do děje by se pak dalo spočítat na prstech jedné ruky. O to více tu tvůrci pracují s reálnými ruchy a jejich kontrasty (sugestivní střídání zběsilého forte vichřice nad hladinou a ponurého pianissima pod jejím bouřlivým povrchem) - a pak je tu autentická "hudba" ostrovních "gerojšů", která Nolanda ukolébává i znepokojuje celé dlouhé čtyři roky. Je to skvěle odvedená práce se zvukem, jenž výmluvně umocňuje obsah. V úctyhodném sólu, kde téměř půltřetí hodiny Tom Hanks nezmizí z filmového plátna, nese celou tíhu i naléhavost příběhu a prochází řadou oslovujících proměn, jimž podřídil i radikální hubnoucí kúru (připomínající heroickou fyzickou proměnu Roberta De Nira v Zuřícím býkovi). Milý malý part v jeho závětří odvedla i jeho ztracená a nalezená láska Helen Huntová (Oscar za Lepší už to nebude), zbytek nezvykle úsporného castingu tvoří jen nezbytné křoví v druhém plánu.