Režie: Bruce Joel Rubin

Bob má rakovinu žaludku a současně se svou ženou Gail čeká první dítě. Z hrozné představy, že svému synovi nebude moci předat všechny ty nezbytné otcovské rady, na sebe jednoho dne otáčí objektiv videokamery a v hrozných počátečních zakoktnutích začíná: "Tohle jsem já, tvůj otec. Ty mě neznáš, protože jsem umřel, ještě když jsi byl příliš. Takhle vypadá náš byt, takhle jsem vypadal já v dětství, takhle se holíme, takhle podává chlap chlapovi ruku." Ve světle smrti se banality mění na nezbytná sdělení, běžné se stává zajímavým. Vyprávění o sobě přivádí umírajícího muže s videokamerou na místa, kam by se jinak nikdy nepodíval. Mluví s lidmi, které by jinak možná neoslovil a objektivizující pohled kamery mu čas od času ukazuje věci, které by si jinak jen těžko přiznal. Ze zprávy pro syna se tak postupně stává dramatický ponor do hlubin vlastního, byť docela běžného života, do malých traumat, zlozvyků, hezkých vzpomínek i starých, špatně strávených příkoří. To největší se skrývá nejhlouběji…