Režie: Baz Luhrmann

Sametová rudá opona se rozevírá a odhaluje stříbrné plátno, které už brzy posvětí vášnivá zapovězená láska, ozáří duch umělecké a milostné vzpoury i diamantově mrazivého kšeftu. A jak tušíme, vše - jako v každém opravdovém příběhu - nakonec ztemní bezohlednou žárliveckou intrikou ohozenou přeprškou krve ze zlomených srdcí. Dirigent dává pokyn orchestru - a vzápětí vybuchne nespoutaně divoké vyprávění, až k bolestné závrati hýřící barvami, tóny a pohybem.

V roce 1900 je srdcem legendárního města nad Seinou noční podnik Moulin Rouge na Montmartru. Toto zářivé srdce je však asi tak laskavě vstřícné jako krásná našminkovaná děvka, která každý večer na scéně chladnokrevně prodává své úsměvy, hlas i půvab a která je po představení po vůli tomu, kdo nejlíp zaplatí. Miláčkem Moulin Rouge, jenž hýří afektovaným smíchem, výstřelky a zkažeností podsvětí, bohémů i velkého světa a jemuž vládne prohnaný křeftař Harold Zidler, je dnes krásná Satine - a co bude zítra? To nikoho nezajímá.

Ale mělo by zajímat: do Paříže totiž zrovna přijel básník Christian, aby se připojil k umělecké revoluci, kterou tu rozpoutali bohémští malíři, hudebníci a spisovatelé. Je čistý, naivní a okouzlený. Neví nic o Moulin Rouge, Satine ani Zidlerovi. Když mu však do pokojíku propadne stropem kataleptický tanečník argentinského tanga, jeho život se prudce změní. Ani neví jak a stává se kamarádem výstředního mrňouse Toulouse-Lautreca, který od šlechtictví zběhl k absintu, a hercem a spolutvůrcem jeho experimentální hry nazvané rafinovaně Spektakulární spektákl.

Skutečné umění si ovšem žádá tvůrčí oběti. A tak se Christian ocitá poprvé (a nikoli naposled) v Moulin Rouge, aby z jeho hvězdy vyloudil peníze na podporu bohémského projektu. Nejdřív nechápe, čím Satine tak snadno okouzlil. Když si uvědomí, že si ho kráska jen spletla s bohatým Vévodou, je pozdě: poprvé, zoufale a hluboce se zamiloval. A co je horší - neboť jsme ve světě, který dovoluje vše kromě lásky - Satine jeho city opětuje. Zatímco Spektakulární spektákl se přetavuje v nejnovější show Zidlerova podniku, milenci musejí svou lásku skrývat před všemi - a hlavně před Vévodou, který se domnívá vlastní představení - i Satine. Milostivé léto lásky vrcholí a opadá do podzimních plískanic, premiéra se blíží - ale než spadne opona, vytasí se osud s falešnou kartou, o níž zatím nemá nikdo tušení...

Nejdřív to vypadá, že styl úplně překřičí příběh. Můžete být dezorientovaní a pak plní nadšení, chvíli ohlušení snad až k únavě - a nakonec možná rozechvěle dojatí velkým vyprávěním. Stále však budete v Paříži rozervané vedví (jako to zlomené srdce) mezi dvěma stoletími - devatenáctým, přejícím klasické romantice, erotice kankánu stejně jako pouťově živelné pouliční zábavě, a dvacátým, jež zrodilo elektřinu, modernu, postmodernu i zbraň stejně hromadnou jako vodíková puma - popkulturu. A tato Paříž není o nic méně živoucí a skutečná než ta opravdová, i když skoro celá vznikla v australských filmových ateliérech. Podobně je na tom i předváděný příběh připíchnutý k realitě na špendlících vášně, chladného kalkulu a ziskuchtivé žárlivosti jako motýl: působí opravdově - i když jeho tvůrce Baz Luhrmann, vědom si dobře vší té šílené banálnosti, nešetří vypjatě rafinovanými vypravěčskými prostředky. To vše přece patří k vyumělkovanému stylu "Červené opony", v jehož klíči tento výstřední protinožec natáčí své osobité filmy. Vyznávat lásku frázemi vypůjčenými z červené knihovny by tady bylo příliš jednoduché - Christian a Satine proto své city vyzpívají v písni složené z tříště populárních milostných hitů posledních let.

Love story Christiana a Satine navíc ovlivňuje připravovanou hru a nakonec s novou verzí Spektakulárního spektáklu dokonale splývá, takže Moulin Rouge funguje i jako variace na klasické hollywoodské "stage films". Tam se přímo na jevišti před očima premiérového publika vyjeví pravda o hrdinech, jejich profesionálních hodnotách i jejich skrývaných citech. Z příběhu lásky je najednou mnohovrstevná úvaha o vztahu umění a života (a o tom, jak a za kolik obojí dobře prodat).

Luhrmannova hra na muzikál neprobíhá jen v čase, kombinujíc v divoce svévolném opojení klasický kankán s moderními hity, ale i v kulturním prostoru. "Francouzské" prvky (které Hollywood mnohonásobně vytěžil v hudebních snímcích a la Američan v Paříži, romantických komediích ve stylu Francouzského polibku či životopisech typu původního Moulin Rouge z roku 1952) se prolínají s orientálními motivy spjatými s mrazivě kýčovitou muzikálovou show, ve kterou se promění původně úzce experimentální Toulouse-Lautrecův spektákl. (Především kvůli nim choreograf John O'Connell studoval klasické indické muzikály napodobující Hollywood!) Odtažitě legrační příběh nuzného hráče na sitár, který se zamiluje do favoritky žárlivého sultána, se tak stává stále zlověstnějším a pravdivějším zrcadlem "skutečného" příběhu Christiana a Satine. Cožpak existují přesné hranice mezi časy, prostory a styly? Luhrmann každopádně vychází z toho, že i kdyby existovaly, bylo by třeba je porušovat!

"Divadlo především" - to je heslo, jímž se řídí pragmatický a zároveň hluboce vědoucí Zidler, bohémský cynik se zlatým srdcem Toulouse-Lautrec a venkoncem i sám Christian, který nakonec píše o tom, jak jako Orfeus objevil v podsvětí opravdovou lásku. Tímto pravidlem se řídí ovšem hlavně sám Baz Luhrmann. Ten do svého Moulin Rouge vtělil své zkušenosti z operní režie, pečlivé studium kankánové Paříže i čerstvě uzavřené kamarádství s digitální technologií, jež mu umožňuje místo střihu rozdivočet kameru a svobodně s ní řádit v prostoru. Svou šťastnou roli sehrála asi i autorova radost z natáčení v rodné Austrálii.

Součástí podívané inspirované orfeovským mýtem a servírované jako vstřícná adrenalinová zábava s intelektuálsky přimhouřeným okem je ovšem - vedle zběsilé hudební linie a bujarého výtvarného pojetí režisérovy životní partnerky Catherine Martinové - i herecké obsazení. Tomu sebevědomě dominuje Ewan McGregor, který se nádherně baví a vytváří zároveň svou dosud nejromantičtější a nejopravdovější milovnickou kreaci (a znamenitě zpívá). Skvostná Nicole Kidmanová po jeho tancem křepce rozvlněném boku bere za srdce coby pobledle krásná kabaretní děvka Satine a svůdně vyplňuje róby inspirované kostýmy největších femmes fatales filmového plátna (a znamenitě zpívá).

Ze zálibně nevkusné, křiklavě banální show se jen díky Luhrmannově sebevědomému inscenátorskému kouzelnictví a oběma hlavním představitelům (a řadě jejich vynikajících spoluhráčů) vynořuje - jako úbělově nevinná labuť z plastikového bazénku naplněného po okraj šampaňským Moet & Chandon - opravdický velký příběh.

P. S.: Napodruhé to chutná ještě lépe.