Režie: Brett Ratner

Když se dva lidé milují, měli by se tomu věnovat na plný úvazek, opouštět se jen na dobu nutnou k přechodu z koupelny do ložnice - a v žádném případě by jeden z nich neměl odjíždět na stáž do Londýna. Když někoho skutečně milujete, měli byste se s ním přikurtovat k posteli s nebesy, a ne do křesla Boeingu, s kterým pak přistanete v úplně jiném životě. Jenomže když někoho opravdu milujete, může to ve vás vzbudit ošidný pocit, podložený láskou zpitomělou jistotou, že teď už ve světě nezabloudíte a vrátit se zpátky bude zívačka. Tak proč si na chvíli neodskočit omrknout jak to válí britské bankovnictví? "Za rok se vrátím, miluji tě," přísahal Jack Campbell své dívce Kate u letištního turniketu via Londýn. V tu chvíli to myslel upřímně a vážně, ale po třinácti letech se probouzí ve svém výstavním apartmá na Manhattanu s jakousi příležitostnou krasavicí, která se zřejmě zrovna chystá odskotačit do další milionářské postele. Jinak je prezident úspěšné firmy a obávaný finanční žralok z Wall Streetu Jack sám, jako Robinson na komfortním ostrově, kůl v exkluzivním plotě. Slzy vám mimoděk vhrknou do očí, když spatříte postavu opuštěného milionáře, jenž pro tentokrát odložil své Ferrari, kterak se jako vykořeněný kořen šourá opuštěným vánočním New Yorkem do svého luxusního doupěte. Sněhové vločky měkce kloužou po jeho raglánu z velbloudí srsti, zachycují se na parapetech oken, za nimiž tuší jemu odpírané teplo rodinného krbu a čistou radost ze skromných dárků, jejichž cena je již dávno mimo jeho rozlišovací schopnosti. Strašlivá je samota milionářova, horší než osamělost přespolního běžce - neboť Jack, zdá se, již doběhl do cíle, nemá kam a kudy dál neboť má vše a kromě nechutně stereotypního vydělávání dalších a dalších melounů není již nic, o co by měl usilovat. Je to depka a deka, a ke všemu jsou Vánoce, a on nemá komu co dát a kým být obdarován. Ledaže by téhle noci zasáhla vyšší moc, která se na jeho utrpení už dál nemůže dívat, a nabídla mu alternativní osud, jenž by ho čekal, kdyby splnil slib, daný před třinácti lety své (tehdy) milované Kate. Stalo se - a nic netušící Jack, který večer usnul ve své velkokapacitní posteli na Manhattanu, se ráno probudil jako prodavač pneumatik v New Jersey. A vzápětí šokovaně zjistil, že skromné lůžko s ním sdílí jeho žena Kate, postupně se přidává šestiletá dcera Annie, přítulné žluté psisko, a z vedlejšího pokoje se hlásí další potomek, který ještě nemá na to, aby se do jeho náruče dobatolil po svých. Je to pecka rovnou mezi oči. Tak šťasné a veselé, Jacku a užij si to! Najednou má všechno, na co už skoro zapomněl. Jak si s tím poradit je slušný ořech i pro bývalou hvězdu Wall Streetu, která byla zvyklá hrát poker o miliony. Jedno je jasné, bude si muset ještě jednou vybrat! Ale nejdřív musí zjistit co je sen a co skutečnost, kudy vede jeho opravdový život a jak ho má vlastně začít správně žít. Ujišťuji vás, že to nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Jak bychom žili, kdybychom se kdysi rozhodli jinak? Jak bychom se zachovali a kam bychom to dotáhli, kdybychom měli možnost vrátit se zpět a vydat se jinou cestou? A co můžeme udělat se svým životem, když už jsme došli až tam, kde jsme teď? Kolik šancí si můžeme dát, a kolik si jich můžeme dovolit promarnit? A bez ohledu na to, co jsme si odpověděli: Dá se s tím vůbec ještě něco dělat nebo je lepší hodit to za hlavu a otevřít si radši dalšího lahváče?! Vcelku triviální otázky, že? Neříkejte, že vás po ránu v koupelně, při pohledu do zrcadla čas od času nepřepadnou. Netvrďte, že díky tomu, čím jste, už nemůžete být nikým jiným, tj. tím, kým byste mohli být, kdybyste nebyli tím, kým právě jste! A jestli je to na vás příliš složité, chybí vám fantazie nebo trocha dobré vůle, nechte to na filmových scenáristech, pro něž je skotačení mezi reálnými a fiktivními světy denní rutinou. Filmové morality typu "můžeme změnit své životy, budeme-li skutečně chtít, neboť je máme ve svých rukou" jsou věčné, stejně jako fakt, že v reálném životě (ať děláme co chceme) je to často naopak.