LARA CROFT: TOMB RAIDER

Režie: Simon West

Mladá lady Lara Croft zdědila po svém otci šlechtický titul, spoustu peněz a vášeň pro archeologii. S bezstarostností Indiany Jonese se ze svého luxusního sídla (kde jí dělá společnost jen komorník a praštěný hacker) vydává vstříc dobrodružstvím ve všech koncích světa a se vší možnou výzbrojí - i když přednost dává rozsáhlým podzemním hrobkám se spoustou pastí a dvěma proklatě výkonným revolverům, zavěšeným na proklatě dobře tvarovaných stehnech. Kromě střelby ale excelentně ovládá i ostatní existující zbraně, bojová umění, potápění, většinu dopravních prostředků a vůbec všechno, co správný dobrodruh (nebo hrdina videohry) potřebuje.

Celovečerní film Tomb Raider byl toužebně očekáván nejen fanoušky stejnojmenné série videoher, ale také milovníky pořádné akce. Celovečerní debut režiséra Simona Westa Con Air totiž dával tušit, že tenhle člověk umí s výbuchy, přestřelkami a suchými hláškami dobře zacházet.

Tentokrát musí Lara dokončit úkol, při jehož plnění zemřel její otec a na jehož splnění závisí budoucnost zeměkoule. Tajné společenství Osvícených (Illuminati) chce získat dvě ztracené poloviny magického trojúhelníku, který ve Ztraceném městě v Mrtvé zóně ve spojení s Hodinami věků, aktivován přesně v okamžiku konjunkce planet, k níž dochází jednou za 5000 let, dokáže tomu, kdo ho aktivoval, dát vládu nad tokem času a tím i nad celým světem. Aspoň tak jsem děj pochopil, ale možná jsem ho pochopil špatně, protože mi následně nebylo jasné, proč Lara prostě nezničí první polovinu trojúhelníku, která se jí dostane do rukou (čímž by celému armageddonu zabránila), a vydává se hledat druhou, přičemž riskuje, že přijde i o tu první. Ale možná je to úmysl a tvůrci přišli s tak šílenou zápletkou právě proto, že připomíná šílené zápletky videoher. Každopádně, zápletka slouží pouze jako motivace k tomu, aby Lara mohla jezdit po všech koutech světa a předvádět divoké akční scény. Ty jsou na filmu to nejdůležitější, takže se jim věnujme nejdříve:

Akční scény jsou nadsazené. Hodně nadsazené. Nadsazenější než Indiana Jones a nadsazenější než cokoliv od Johna Woo. (Například: Jedno děvče v pyžamu, zavěšené na gumovém laně uprostřed velkého sálu, zlikviduje pomocí ladné akrobacie elitní komando vyzbrojené samopaly a noktovizory.) Možná ještě nadsazenější než videohry. Vlastně, to beru zpátky, je to přesně ve stylu videoher. Ale pokud videohry nehrajete, možná tu nadsazenost nepřekousnete. Kromě toho jsou akční scény podivně sestříhané, jako kdyby filmaři viděli, že natočená akce je málo akční, a rozhodli se přidat adrenalin tím, že žádný záběr nebude delší než půl vteřiny. Výsledkem je zmatek, kdy není úplně jasné, co právě kdo komu dělá a jak to dělá. Některé podivnosti jsou jistě úmyslné (například Lařiny zázračné pistole, které - stejně jako ve videohře - zlikvidují spolehlivě naprosto jakéhokoliv nepřítele, byť by byl kamenný a pětimetrový), a kdyby se film skládal pouze z akčních scén, dalo by se argumentovat, že o to tady koneckonců jde. Bohužel, akční scény představují méně než polovinu filmu a skutečně kvalitních je z nich tak 15-20 minut, což je vzhledem k Westově reputaci poněkud překvapivé a naznačuje to, že natáčení neprobíhalo úplně hladce. Což se dá vytušit i z faktu, že značný rozpočet není na filmu příliš vidět a co do výpravnosti a velkoleposti se Tomb Raider může srovnávat třeba s Mortal Kombatem, který měl rozpočet několikanásobně nižší.

Teoreticky by se dalo očekávat, že i když byl Tomb Raider strhán filmovými kritiky, fanoušci videoher ho přijmou mnohem příznivěji. Tomb Raider vydělal v amerických kinech za první víkend velmi slušné peníze a už se začalo pracovat na jeho pokračování. Osobně si myslím, že je to dobře. Pokud bude opět k dispozici slušný rozpočet, Angelina Jolieová a navíc dost času na to, aby se nic neuspěchalo, mohl by konečně vzniknout ten úplně nejzábavnější (a nejvíc sexy) videoherní film všech dob.